Tabák pochází z Jižní Ameriky, kde roste přirozeně jako divoká rostlina. Jeho předchůdci byli považováni za léčivky, které domorodé kmeny používaly jako součást svých rituálů. Místní obyvatelé buď různé části listů, květů a semen žvýkali nebo vhazovali do ohně a vzniklý dým pak vdechovali.
Léčivá rostlina
Původní planý keř z čeledi lilkovitých byl domestikován před více než 8000 lety, což znamená, že k tomu došlo zhruba ve stejné době, kdy se lidstvo naučilo pěstovat pšenici, kukuřici a další jedlé plodiny nezbytné pro přežití. Postupem času se tabák rozšířil do různých částí světa, kde se stal součástí mnoha kultur a zvyklostí. Rostlina byla následně po staletí selektivně pěstována a šlechtěna za účelem zvýšení výnosu a zlepšení kvality produktů z ní získávaných. To vedlo k vytvoření mnoha odrůd čeledi Nicotiniana, které se v současnosti používají na výrobu nejrůznějších druhů zboží. Dnes se tabák pěstuje v mnoha zemích, a to především v Asii, Jižní Americe a v Karibiku.
Jak na pěstování
Plodina vyskytující se v tropických a subtropických oblastech může v závislosti na péči a podnebí žít jednu sezónu, ale i mnoho let. Její semena farmáři zpravidla nechávají klíčit v horkém skleníku nebo pařeništi, aby se urychlil jejich vývoj a aby se rostlinky mohly přesadit ven na pole co nejdříve. Tam se nechávají růst po dobu čtyř až pěti měsíců. Zemědělec se o ně však musí starat i dál – vyžadují totiž pravidelnou zálivku, hnojení a ochranu proti škůdcům či chorobám. Při sklizni se nejprve odřízne horní část rostliny, aby se zabránilo nadměrné produkci nikotinu, poté se sbírají a suší listy. Požadované chuti a vůně se dosahuje pomocí fermentace, což se v praxi provádí tak, že se listy po dobu několika týdnů nechají ležet na hromadách na slunci.
Všestranné využití
Nejvíce ceněnou částí rostliny jsou právě velké dužnaté listy. Lze z nich získat například:
- nikotin
- anabasin
- kyselinu jablečnou
- kyselinu citronovou
- chlorofyl
Z květů tabáku se pak dají extrahovat nejrůznější aromata vhodná pro kosmetický průmysl. Semena se lisují a olej z nich představuje výchozí surovinu laků a fermeží, ovšem pokud se správně upraví, jsou dokonce jedlá – alespoň tedy pro hospodářská zvířata, která se často krmí zbytky, jež zůstanou po lisování oleje. Dřevnaté větve jsou pro změnu surovinou pro výrobu celulózy a lze s nimi i zatopit.
Autor: Jan Novotný
